Jazykové srovnání
mezislovanský a anglický
Jeden opakující se argument v diskuzích o interslovanštině a umělých jazycích obecně je tento: proč by se to někdo učil, když už máme angličtinu jako světový jazyk?
To je nepopiratelně pravda, a pokud si myslíte, že si ve slovanském světě vystačíte s angličtinou, pak rozhodně ano. Rozhodně se vás nebudeme snažit zastavit! Uvědomte si však, že ve střední a východní Evropě jsou věci jen zřídka tak jednoduché. Mnoho lidí v této části světa je zcela jednojazyčných a dokonce i ti, kteří tvrdí, že znají angličtinu, v ní často nedokážou vyprodukovat víc než jen pár přerušených vět. To platí zejména na venkově, ale ve městech, obchodech a dokonce i hotelech není tato situace ani zdaleka výjimečná. Obecně platí, že čím dále na východ cestujete, tím je to horší. Například v Ruské federaci umí anglicky pouze 5,5 % obyvatel (podle sčítání lidu z roku 2010). Ačkoli se tato situace pravděpodobně v budoucnu zlepší, bude trvat mnoho desetiletí, než bude angličtina návštěvníkům regionu skutečně užitečná.
Další věc je, že mnoho Slovanů považuje za ostudné používat angličtinu v komunikaci s jinými Slovany.
Angličtina je vysoce specifický jazyk s kulturním pozadím, sémantikou, syntaxí, pravopisem atd., které se velmi liší od slovanských jazyků. I proto jsou počítačové překlady přes Google Translate mezi češtinou a polštinou či chorvatštinou naprosto nepoužitelné, často až absurdní a směšné. Angličtina je prostě příliš odlišná od slovanských jazyků na to, aby sloužila jako stěžejní jazyk nebo pomocný jazyk na slovanském území.
Mezislovanština samozřejmě není konečným řešením těchto problémů. Jeho pochopení bude vždy vyžadovat určité úsilí a určitou úroveň inteligence ze strany čtenáře nebo posluchače. Interslovanština ale alespoň umožňuje komunikovat na základní úrovni s jednojazyčnými lidmi v jakékoli slovansky mluvící zemi. A pokud při psaní použijete interslovanštinu, můžete se dorozumět čtenáři v mnoha různých zemích, bez ohledu na to, zda znají jiný jazyk než ten svůj.
mezislovanský a ruský
Někteří tvrdili, že je škoda, když Slované používají ke komunikaci s jinými Slovany angličtinu. Nebyla by ruština, mateřský jazyk téměř poloviny Slovanů, kterému rozumí téměř polovina druhé poloviny, přirozenou lingua franca pro Slovany?
Ruština stojí za to se naučit, ale není to zrovna snadný jazyk na zvládnutí. Stejně jako všechny ostatní slovanské jazyky měla i ruština svůj vlastní samostatný vývoj od společného předka slovanských jazyků. Jeho syntaktická struktura je značně odlišná od ostatních slovanských jazyků (např. prakticky chybí sloveso „mít “, sloveso „být“ značně redukováno jak ve formě, tak v použití), je plné slov a idiomů, které nemohou lze nalézt v jakémkoli jiném slovanském jazyce. Bez předchozích znalostí je nepravděpodobné, že by západní nebo jižní Slovan porozuměl rusky.
Kromě toho je ruština zemím střední a východní Evropy dlouhodobě vnucována jako lingua franca a výsledkem je, že mnoho lidí, Slovanů i Neslovanů, si proti ruštině vytvořilo silný odpor. se spojili s „jazykem utlačovatele“.
Byla by nakonec ruština skutečně tím nejlepším řešením pro polsko-chorvatské vztahy?
Tak co takhle zjednodušená ruština?
Ruština je již živý a standardizovaný jazyk. Jistě, jeho zjednodušená podoba není nemyslitelná. Mohli bychom se například zbavit všech měkkých souhlásek, snížit počet deklinací a konjugací a odstranit všechny nepravidelnosti. Konečným výsledkem takového jednání však nebude nic jiného než ruština s chybami, jinými slovy: špatná ruština. Ve smíšených skupinách jsou rodilí mluvčí komunikačního jazyka vždy ve výhodnějším postavení než ti, jejichž znalost je omezená.
Kromě toho, zjednodušená verze ruštiny by byla možná snazší se naučit a používat, ale ne nutně snáze srozumitelná pro ty, kteří ji neznají, ani by neřešila žádný z dalších problémů.
mezislovanština a esperanto
Dalším často slýchaným bodem je toto: máme esperanto, tak jaký smysl má další umělý jazyk?
Esperanto je jazyk určený pro celý svět a byl navržen tak, aby byl co nejjednodušší a kulturně neutrální. Zda se esperantu podařilo dosáhnout svých cílů jako globálního jazyka, je sporné, ale je nepopiratelný fakt, že esperanto je zdaleka nejúspěšnějším umělým jazykem vůbec. Má však jednu zásadní chybu: bez ohledu na to, jak je jednoduchý, člověk musí znát jeho gramatiku a jeho lexikální stavební kameny, než mu porozumí. Přímým důsledkem je, že znalost esperanta je užitečná pouze při komunikaci s ostatními esperantisty, což z něj v podstatě dělá jazyk komunity.
Interslovanština na druhé straně nebyla navržena tak, aby se používala v globálním měřítku, ani aby sloužila jako jazyk komunity. Pokud jej lze vůbec považovat za umělý jazyk, jedná se o tzv. zonální konstruovaný jazyk, pomocný jazyk pro komunikaci s nebo mezi mluvčími relativně heterogenní rodiny jazyků, v tomto případě slovanských jazyků. Byl navržen tak, aby mu mluvčí těchto jazyků rozuměli, aniž by věděli, jakým jazykem mají do činění. I když je mezislovanská gramatika nepochybně mnohem složitější než esperanto, pro mluvčí slovanských jazyků je extrémně snadná: stačí znát v podstatě několik jednoduchých triků, jak upravit svůj vlastní jazyk.
Jinými slovy, výhody učení se interslovanštině jsou úplně jiného řádu než výhody učení esperanta.
Mezislovanské a Slovio
Než byla v roce 2006 (znovu) zahájena interslovština pod názvem „Slovianski“, existovaly desítky dalších projektů se slovanským jazykem. V té době byly ty starší zastaralé a zapomenuté, zatímco ty novější byly nedostatečně vyvinuté one-man projekty – s jednou notoricky známou výjimkou: Slovio, poměrně známý projekt s kompletní gramatikou a velkým slovníkem. Někteří se ptali: proč zakládat nový projekt, když už jeden takový jazyk v okolí existuje?
Slovio a interslovanština jsou ve skutečnosti oba pomocné jazyky založené na slovanském jazyce, ale tím podobnost končí. Slovio je samozvaným jazykem radikálního panslavismu, ale zároveň tvrdí, že je „universalju“, jazykem pro celý svět. Ať už je jeho skutečný účel jakýkoli, stojí za zmínku, že Slovio není vůbec příliš slovanské: jeho gramatika je téměř výhradně založena na esperantu, mechanismy tvorby slov jsou většinou germánské a jeho slovní zásoba, i když jasně dominuje (často zmrzačená) ruština slova, nesouvisí žádným předvídatelným způsobem ani se slovanskými jazyky. V důsledku toho je jeho vzdělávací hodnota prakticky nulová. Pro svůj umělý a neslovanský charakter se Sloviu nikdy nepodařilo získat mezi Slovany nějaké přijetí. Veškerá činnost Slovio navíc v roce 2011 prakticky utichla.
Na rozdíl od Slovio je mezislovanština zcela založena na společném slovanském materiálu. Není zamýšleno stát se světovým jazykem, ani sloužit jako jazyk komunity mluvčích, ani propagovat nějakou politickou ideologii. Je to pouze nástroj komunikace a vzdělávání, nikoli účel sám o sobě.
Je smutné, že tvůrce Slovia záměrně šíří nepravdivé informace o dalších mezislovanských projektech a dokonce se uchýlil k propagaci Slovia pod jejich jmény. Aby nedošlo k záměně, je třeba zdůraznit, že Interslavic a Slovio jsou zcela nesouvisející projekty. Krátké vysvětlení naleznete v prohlášení o vyloučení odpovědnosti.
mezislovanština a praslovanština/staroslověnština
Praslovanština existuje pouze jako vědecká extrapolace, ale stará církevní slovanština a její různé regionální odnože tvoří osvědčený jazyk – velmi podobný praslovanštině – který byl používán jako psaný jazyk Slovanů různých národností až do 16. století. Tvrdilo se, že to z něj stále dělá vynikajícího kandidáta na neutrální slovanský zastřešující jazyk.
Svým způsobem to je přesně to, co děláme. Je však třeba připomenout, že staroslověnská fonologie, pravopis, gramatika a syntax jsou nejen složité, ale také extrémně archaické. Velká část jeho slovní zásoby se v současných jazycích již nepoužívá, zatímco slova pro moderní pojmy chybí. Chcete-li získat představu, zkuste si představit, co se stane, když se pokusíte použít klasickou latinu ke konverzaci s mluvčími francouzštiny nebo italštiny!
Aby byla staroslověnština vhodná pro moderní komunikaci, vyžaduje důkladnou modernizaci, která obnáší mnohem víc než jen přidání slov pro „letadlo“ a „televize“. Každý jednotlivý prvek musí být postaven proti prizmatu moderních slovanských jazyků a odpovídajícím způsobem aktualizován. Každý z těchto moderních jazyků je produktem svého vlastního individuálního vývoje, což vysvětluje, proč slova vypadají v různých jazycích odlišně a někdy mají také různé významy.
Abychom zajistili konzistenci, nikdy si nevypůjčujeme slova přímo z těchto jazyků. Místo toho porovnáváme jejich různé tvary, vracíme se k jejich (staroslověnským nebo rekonstruovaným) jejich základním tvarům a bereme je jako výchozí bod pro stanovení největšího společného jmenovatele podle pevných, většinově založených vzorů. Vytváříme tak blízkou aproximaci hypotetického jazyka, který by mohl vzniknout, kdyby se slovanské jazyky nerozpadly na celou rodinu jazyků – nebo chcete-li, čím by se stala staroslověnština, kdyby bylo dovoleno vyvíjet přirozeně v průběhu staletí.
Jinými slovy, interslovanština začíná tam, kde končí staroslověnština, a lze ji považovat za její moderní pokračování. Dalo by se říci, že vytvoření mezislovanštiny je v podstatě neuskutečněním vývoje, který způsobil, že se slovanské jazyky vzdalovaly.