Přeskočit na hlavní obsah

Podstatná jména

Automatski prijevod
Tento článek byl automaticky přeložen a může obsahovat chyby. Zajištění překladu do více než deseti jazyků je náročný úkol a těšíme se na vaši pomoc. Pokud nám chcete pomoci zlepšit kvalitu našich překladů, kontaktujte nás na Discord. Případně můžete navrhnout opravy přímo prostřednictvím GitHub.

Jako většina slovanských jazyků mají podstatná jména v mezislovanštině tři gramatické rody (mužský, ženský, střední), dvě čísla (jednotné, množné) a sedm pádů (nominativ, akuzativ, genitiv, dativ, instrumentál, lokativ, vokativ). Vokativ používaný k přímému oslovování osoby nebo předmětu ve skutečnosti není skutečným případem, protože se chová výrazně odlišně od ostatních případů: existuje pouze v jednotném čísle podstatných jmen mužského a ženského rodu, nikdy neovlivňuje přídavná jména ani zájmena a má nic společného se syntaktickou strukturou věty.

Je třeba se vyhnout dlouhým a komplikovaným paradigmatům, ale nemůžeme uniknout rozlišování mezi několika různými slovními druhy. Interslovanština má v zásadě tři deklinace:

  • První deklinace zahrnuje všechna podstatná jména mužského rodu končící na souhlásku a také podstatná jména středního rodu končící na -o nebo -e.
  • Druhá deklinace zahrnuje všechna podstatná jména ženského rodu na -a.
  • Třetí deklinace všechna podstatná jména ženského rodu na souhlásku.
  • Volitelná čtvrtá („atematická“) deklinace je diskutována níže.

V rámci první deklinace rozlišujeme tři typy. Tento rozdíl se týká pouze nominativu, akuzativu a vokativu:

  • Mužský rod živý (zvířata a osoby mužského pohlaví): akuzativ je vždy shodný s genitivem
  • Mužský rod neživotný (všechna zbývající podstatná jména mužského rodu): akuzativ je vždy totožný s nominativem
  • Neutr: nominativ, akuzativ a vokativ jsou vždy totožné

Další rozlišení je mezi tvrdými a měkkými deklinačními vzory. Měkké stonky jsou stonky končící na š, ž, č, c, j, lj nebo nj. Zpravidla se po měkkém kmeni -o a -y koncovky změní na -e, z -ě se stane -i.

Základní koncovky jsou zobrazeny v tabulkách níže. Formy mezi závorkami se používají po měkkých stonkách. Nulové konce jsou označeny -Ø:

I skloňováníIIIII
m.r.
(životné)		m.r.
(neživotné)		s.r.ž.r.
1. pád-Ø-o (-e)-a-Ø
4. pád-a-Ø-u
2. pád-a-y (-e)-i
3. pád-u-ě (-i)-i
7. pád-om (-em)-oju (-eju)-ju
6. pád-u-ě (-i)-i
5. pád-e (-u)-o (-e)-o-i

Ve slovníku je uveden pouze rod slov. Z toho důvodu jsou níže uvedené příklady seskupeny podle pohlaví a nikoli podle skloňování.

Skloňování podstatných jmen mužského rodu​

Prakticky všechna podstatná jména mužského rodu končí na souhlásku. V zásadě existuje pouze jeden deklinační vzor pro podstatná jména mužského rodu, ale je třeba si zapamatovat několik věcí:

  • U živých podstatných jmen (zvířata a osoby mužského pohlaví) je akuzativ vždy shodný s genitivem, u neživých předmětů je akuzativ shodný s nominativem.
  • Po měkké souhlásce se koncovky -om, -ov a -y změní na -em, -ev, -e.
  • Živá podstatná jména mají -i u neživotných podstatných jmen místo koncovky -y/-e nominativní množné číslo -i.

Čtyři příklady: brat „bratr“, dom „dům“, muž „muž“, kraj „země“.

j.č.m.č.
1. pádbratbrati
4. pádbratabratov
2. pádbratabratov
3. pádbratubratam
7. pádbratombratami
6. pádbratubratah
5. pádbratebrati

Poznámky:

  • V lokativu jednotného čísla se slovanské jazyky liší nejvíce. Doporučená koncovka je -u (tj. stejná jako dativ), která se ve většině jazyků vyskytuje alespoň v některých případech. Alternativně je také možné použít -ě po tvrdých souhláskách a -i po měkkých souhláskách (např. bratě, muži).
  • Ve vokativu se k, g a h stávají č, ž a š před e: člověk → člověče, Bog → Bože.
  • Slova na -ec mají vokativní koncovku -če místo očekávaného -cu: otec → otče.
  • Některá podstatná jména zakončená na tvrdou souhlásku mají ve vědeckém pravopisu souhlásku měkkou, kupř. gosť „host“, lěkaŕ „lékař, lékař“. Mohou sledovat tvrdý i měkký vzor skloňování: 2. pád m.č. gostov nebo gostev.
  • Slova na -anin ztrácejí morfém -in- v množném čísle: 1. pád j.č. Slovjanin, 2. pád j.č. Slovjanina, ale: 1. pád m.č. Slovjani, 2. pád m.č. Slovjanov.
  • Na -a je několik slov označujících mužské osoby, jako sluga „sluha“, kolega „kolega“, sudja „soudce“ atd. V množném čísle se skloňují jako brat nebo muž, ale v jednotném čísle se řídí vzorem druhá deklinace.

Skloňování středních podstatných jmen​

Neutrální podstatná jména končí na -o (tvrdé kmeny) nebo -e (měkké kmeny). S výjimkou nominativu/akuzativu a genitivu množného čísla je jejich skloňování shodné s neživotnými podstatnými jmény mužského rodu. Poznámka:

  • Akuzativ je vždy shodný s nominativem.
  • Nominativ/akuzativ a instrumentální jednotné číslo jsou ovlivněny @@pravidlem 265.
  • Co se týče lokativu jednotného čísla, platí to, co pro podstatná jména mužského rodu, i pro podstatná jména středního rodu: místo -u je možné psát také -ě po tvrdé souhlásce nebo -i po měkké souhlásce.
  • Neutrální podstatná jména nemají vokativ oddělený od nominativu.
  • V genitivu množného čísla mají střední podstatná jména první deklinace nulovou koncovku -Ø. V případech, kdy to vede k nemožným shlukům souhlásek, se -e- vloží před -j nebo za měkkou souhlásku nebo -o- mezi tvrdé souhlásky: okno → okon, morje → morej.

Existuje také zvláštní skupina podstatných jmen středního rodu s koncovkou -e (ve vědeckém pravopisu: -ę), například ime „jméno“ (kmen: imen-) a tele „tele“ (kmen: telęt-). Obsahuje také několik slov na -o, například nebo „nebe“ (kmen: nebes-). Ve staroslověnštině patřily ke zvláštní deklinaci, která dnes ve většině jazyků zanikla. Lze je skloňovat jako běžná střední podstatná jména (jako by jejich nominativy byly imeno a teleto), lze je také skloňovat podle archaičtějšího atematického skloňování.

Protože obvykle nerozlišujeme mezi ę a e, je užitečné si uvědomit, že podstatné jméno končící na -e je vždy středního rodu, a pokud před tímto -e předchází:

  • m, pak kořen je -men-: ime, gen. imena
  • tvrdá souhláska, pak kořen je -et-: tele, 2. pád teleta (podstatné jméno této skupiny obvykle označuje děti nebo mláďata zvířat)
  • měkká souhláska, pak kořen je -Ø-: morje, m.č. morja (jinými slovy, podstatné jméno -o ovlivněné pravidlem o/e)

Ve zbytku je skloňování vždy pravidelné. Tři příklady: slovo „slovo“, morje „moře“, ime „jméno“.

j.č.m.č.
1. pádslovoslova
4. pádslovoslova
2. pádslovaslov
3. pádslovuslovam
7. pádslovomslovami
6. pádslovuslovah
5. pádslovoslova

Skloňování podstatných jmen ženského rodu​

Většina podstatných jmen ženského rodu má koncovku -a, a proto patří do druhé deklinace. Opět rozlišujeme stonky tvrdé a měkké. V případě podstatných jmen ženského rodu nejsou rozdíly mezi tvrdým a měkkým skloňováním pouze záležitostí aplikace pravidla o/e. Z koncovek -y a -ě po tvrdé souhlásce se zpravidla stávají -e a -i po měkké souhlásce (jinými slovy jsou „obráceny“).

Stejně jako v případě středních podstatných jmen může nulová koncovka v genitivu množného čísla vyžadovat vložení epentetické samohlásky -e- nebo -o-.

Do této skupiny patří také několik slov na -i (například pani, které se skloňuje, jako by nominativ jednotného čísla byl *panja).

Skloňování -a také zahrnuje řadu podstatných jmen mužského rodu s koncovkou -a odkazující na mužské osoby, jako sluga „sluha“ a sudja „soudce“. Skloňují se jako žena nebo zemja v jednotném čísle, ale v množném čísle se řídí vzorem živých podstatných jmen mužského rodu: 1. pád j.č. sluga, 2. pád j.č. slugy, 1. pád m.č. slugi, 2. pád m.č. slugov, atd.

Další skupinou ženských podstatných jmen jsou ta, která končí na souhlásku. Tvoří třetí deklinaci. Většina podstatných jmen této kategorie končí na -ost.

Příklady: žena „žena“, zemja „země“, kost „kost“.

j.č.m.č.
1. pádženaženy
4. pádženuženy
2. pádženyžen
3. pádženěženam
7. pádženojuženami
6. pádženěženah
5. pádženoženy

Atematické skloňování​

Kromě výše uvedených pravidelných deklinací měla staroslověnština i jiný typ deklinace, tzv. atematické deklinace. Podstatná jména tohoto typu prošla v moderních slovanských jazycích různými cestami, většinou se spojila do jednoho nebo více typů pravidelného skloňování. Mezislovanské projekty volí k této skupině různé přístupy, některé ji však zachovávají.

Tento typ deklinace zahrnuje podstatná jména všech tří rodů, ale nejpočetnější z nich jsou podstatná jména středního rodu. Lze rozlišit následující podtypy:

  • podstatná jména mužského rodu na -en, malá skupina zahrnující např. kamen „kámen“ a koren „kořen“
  • podstatná jména středního rodu na -me/-men- obsahující četná podstatná jména jako ime „jméno“, rame „rameno“, brěme „zátěž“
  • podstatná jména středního rodu na -e/-et-, označující děti a mláďata zvířat, např. tele „tele“, prase „prasátko“
  • podstatná jména středního rodu na -o/-es-, skupina pouze několika slov, např. nebo „nebe“
  • podstatná jména ženského rodu na -ov, např. crkov „kostel“, mrkov „mrkev“
  • podstatná jména ženského rodu na -i/-er-, obsahující pouze dvě podstatná jména: mati „matka“ a doči „dcera“
j.č.m.č.
1. pádkamenkameni
4. pádkamenkameni
2. pádkamenekamenev
3. pádkamenikamenam
7. pádkamenemkamenami
6. pádkamenikamenah
5. pádkamenkameni

Celému atematickému skloňování se lze vyhnout skloňováním těchto slov podle běžných deklinací, jak to dělá většina ostatních slovanských jazyků. V tom případě:

  • kamenj se skloňuje jako běžné podstatné jméno mužského rodu (2. pád kamenja, 3. pád kamenju)
  • ime a tele se skloňují jako slovo, jako by jejich nominativy byly imeno a teleto: 2. pád imena, teleta, 3. pád imenu, teletu
  • nebo se skloňuje také jako slovo (2. pád neba, 3. pád nebu)
  • crkov se skloňuje jako kost (2. pád crkvi); místo crkov je také možné použít tvar crkva, který se skloňuje lke žena (2. pád crkvy, 3. pád crkvě)
  • mati se skloňuje jako kost: 2. pád/3. pád materi

Nepravidelná podstatná jména​

Mezislovanština je udržována co nejpravidelnější, ale několika případům nepravidelnosti se nelze vyhnout, aniž bychom se vzpírali naturalismu. Následující podstatná jména mají nepravidelné množné číslo (všechna čtyři se skloňují jako podstatné jméno ženského rodu typu kost):

  • člověk (m.r.) „člověk, člověk“, m.č. ljudi „lidé“
  • děte (2. pád děteta nebo dětete) (s.r.) „dítě“, m.č. děti „děti“
  • oko (s.r.) „oko“, m.č. oči „oči“
  • uho (s.r.) „ucho“, m.č. uši „uši“

Lze použít i běžná množná čísla (člověki, oka atd.), ale některá znějí slovanskému uchu velmi zvláštně, i když jim bude rozumět tak jako tak.

Nesklonná podstatná jména​

Vypůjčená mezinárodní slovní zásoba končící na -e, -i nebo -u (např. alibi, hobi, intervju, kafe, kakao, kliše, menju, tabu, taksi) a zkratky jsou nesklonné. Stejně není nemožné přidat koncovky pádů, ale v tom případě je nejlepší je oddělit od podstatného jména apostrofem: togo alibi’a, te intervju’y, tyh taksi’ov, atd.

Právní informace
This article has been znovu publikováno with the permission of its original author, Jan van Steenbergen.