Zájmena

Automatski prijevod

Tento článek byl automaticky přeložen a může obsahovat chyby. Zajištění překladu do více než deseti jazyků je náročný úkol a těšíme se na vaši pomoc. Pokud nám chcete pomoci zlepšit kvalitu našich překladů, kontaktujte nás na Discord. Případně můžete navrhnout opravy přímo prostřednictvím GitHub.

Osobní a zvratná zájmena

Osobní zájmena mají šest pádů — stejně jako podstatná jména, ale bez vokativu. Zvratné zájmeno sebe se skloňuje jako ty, tebe, ..., jen s tím rozdílem, že nemá nominativ.

Formy mezi závorkami jsou klitické formy, tj. jsou slabší a vždy nepřízvučné. Se se používá u zvratných sloves: Ja myju se „peru se“. Pokud je třeba zdůraznit, používá se delší forma: Ja myju jedino sebe „Nemyji nikoho kromě sebe“. Po předložce je lepší používat delší tvary: k mně, za tebe.

Singular

	První osoba	Druhá osoba	Třetí osoba
			m.r.	s.r.	ž.r.
1. pád	ja	ty	on	ono	ona
4. pád	mene (me)	tebe (te)	jego (go)		ju
2. pád	mene	tebe	jego		jej
3. pád	mně (mi)	tobě (ti)	jemu (mu)		jej
7. pád	mnoju	toboju	jim		jeju
6. pád	mně	tobě	jim		jej

Plural

	První osoba	Druhá osoba	Třetí osoba
			m.r. ž.	jiné
1. pád	my	vy	oni	one
4. pád	nas	vas	jih	je
2. pád				jih
3. pád	nam	vam	jim
7. pád	nami	vami	jimi
6. pád	nas	vas	jih

Zvratné

1. pád	—
4. pád	sebe (se)
2. pád	sebe
3. pád	sobě (si)
7. pád	soboju
6. pád	sobě

Poznámky:

1. Za předložkou jsou všechna zájmena třetí osoby předřazena n-: jego > do njego; jim > pri njim atd. (z tohoto důvodu se tvary lokativu jim, jej a jih nikdy nevyskytují, protože lokativu vždy předchází předložka)
2. Pokud vás zajímá, jak tyto formy souvisí se slovanskými jazyky, můžete je vidět v porovnání zde.

Několik poznámek k použití:

• Protože ne všechny koncovky sloves jsou všem mluvčím slovanských jazyků stejně zřejmé, nedoporučuje se pro-drop (tj. vynechání osobních zájmen, když jsou předmětem věty). Je lepší říkat „ja čitaju“ místo pouze „čitaju“, i když to druhé rozhodně není nesprávné.
• Předložky mohou ovládat jakýkoli pád kromě nominativu, v závislosti na jejich použití ve slovanských jazycích.
• Zájmeno on se vztahuje k jakémukoli podstatnému jménu mužského rodu a nejen k mužským bytostem. Stejně tak zájmeno ona označuje jakékoli podstatné jméno ženského rodu a nejen ženské bytosti.
• Jako všechny přirozené slovanské jazyky má interslovanština rozlišení T-V, tj. vy je univerzální zájmeno druhé osoby pro obě čísla, zatímco druhá osoba jednotného čísla ty se používá pouze pro oslovování přátel, příbuzných a dětí.
• Zvratné zájmeno lze použít i jako zájmeno zvratné: „Oni bijut se“ může znamenat „Tloukají se“, ale spíše by mělo význam: „Narážejí se“. Chcete-li být jasnější o významu „vzájemně“, můžete přidat vzorec jedin drugogo: „Oni bijut se jedin drugogo“.

Přivlastňovací zájmena

Přivlastňovací zájmena se skloňují jako přídavná jména, s výjimkou nulové koncovky v mužském rodě jednotném. Formuláře jsou:

• moj, moja, moje „můj“
• tvoj, tvoja, tvoje „váš, tvůj“
• naš, naša, naše „naše“
• vaš, vaša, vaše „vaše (pl.)“
• svoj, svoja, svoje „vlastní“ (reflexivní)

Ve třetí osobě se nejčastěji používá genitiv odpovídajícího osobního zájmena: jego, jej, jih. Tyto tvary se nepřechylují. Alternativně lze také použít následující formy, které se odmítají jako přídavná jména:

• jegov, jegova, jegovo „jeho“
• jejin, jejina, jejino „ona“
• jihny, jihna, jihno „jejich“

Kdykoli je podmětem věty i vlastník, použije se zvratné svoj, bez ohledu na to, zda je tento podmět ve třetí osobě nebo ne: Ja myju svoje avto „Myju si auto“. Všimněte si rozdílu ve významu, když zvratné zájmeno odkazuje na předmět ve třetí osobě:

Pjotr dal Ivanu svoju knigu „Pjotr dal Ivanovi svou [= Pjotrovu] knihu“ Pjotr dal Ivanu jegovu knigu "Pjotr dal Ivanovi svou [= Ivanovu] knihu".

Existují také přivlastňovací zájmena tázací, určitá a neurčitá: čij „čí“, ničij „nikdo není“, něčij „něčí“ atd. Skloňují se jako moj. Další formuláře naleznete v části o souvztažné údaje.

Stejně jako přídavná jména korespondují přivlastňovací zájmena s podstatným jménem, které modifikují v rodu, čísle a pádu. S výjimkou nominativu mužského rodu a akuzativu jednotného čísla je jejich skloňování totožné se skloňováním adjektiv (moj, tvoj, naš, vaš, svoj a čij jako svěži; jegov, jejin a jihny to se mi líbí dobry):

Singular

	m.r. (životné)	m.r. (neživotné)	s.r.	ž.r.
1. pád	moj		moje	moja
4. pád	mojego	moj		moju
2. pád	mojego			mojej
3. pád	mojemu			mojej
7. pád	mojim			mojeju
6. pád	mojem			mojej

Plural

	m.r. (životné)	m.r. (neživotné)	s.r.	ž.r.
1. pád	moji	moje
4. pád	mojih
2. pád	mojih
3. pád	mojim
7. pád	mojimi
6. pád	mojih

Ukazovací zájmena

Primární ukazovací zájmeno je toj „toto, tamto“ a mělo by se používat vždy, když není potřeba explicitně rozlišovat mezi this one over here a that one over there.

Pokud potřebujeme být přesnější, nejjednodušším řešením je použití tutoj pro „toto“ a tamtoj pro „tamto“. Jsou odmítnuty takto:

Singular

	m.r. (životné)	m.r. (neživotné)	s.r.	ž.r.
1. pád	toj		to	ta
4. pád	togo	toj		tu
2. pád	togo			toj
3. pád	tomu			toj
7. pád	tym			toju
6. pád	tom			toj

Plural

	m.r. (životné)	m.r. (neživotné)	s.r.	ž.r.
1. pád	ti	te
4. pád	tyh
2. pád	tyh
3. pád	tym
7. pád	tymi
6. pád	tyh

Poznámky:

1. Méně jednoduché, ale historicky přesnější je následující třícestné rozlišení: sej (dř. sa, č. se) pro „toto“, toj pro „to“ a onoj pro „tamto“. Je však třeba mít na paměti, že sej prakticky zmizelo z většiny moderních jazyků až na několik zkamenělých zbytků. Proto to nemusí být vždy jasné.
2. Dalším ukazovacím zájmenem je ov, což znamená totéž jako sej. Jeho význam je však v moderních jazycích velmi odlišný.
3. Tutoj, tamtoj, ov a onoj jsou odmítnuty jako toj.
4. Místo množných čísel tyh, tym a tymi se někdy můžete setkat s těh, těm a těmi.

Vztažná zájmena

Vztažné zájmeno, které se používá nejčastěji, je ktory. Skloňuje se jako obyčejné přídavné jméno. Alternativně lze také použít jihoslovanské koj (skloňuje se jako moj). Jejich význam je stejný a lze je používat zaměnitelně.

Třetí možností je archaičtější iže – používá se v nominativu pro všechny rody, jednotné i množné; v ostatních případech se skloňuje jako tvar osobního zájmena on/ona/ono s příponou -že: m.r. 2. pád j.č. jegože, m.r. 3. pád j.č. jemuže atd.

Tázací zájmena

Tázací zájmena jsou kto „kdo“ a čto (nebo što) „co“. Skloňují se takto:

	kdo?	co?
1. pád	kto	čto
4. pád	kogo
2. pád		čego
3. pád	komu	čemu
7. pád	kym	čim
6. pád	kom	čem

Tázacími determinanty jsou koj (skloňuje se jako moj) „který“ (místo toho lze použít i ktory), přivlastňovací zájmeno čij „jehož“ (viz výše) a přídavné jméno kaky „ jaký druh".

Neurčitá zájmena

Jedná se o velkou skupinu zájmen a determinantů, z nichž většina je odvozena pravidelně od tázacích zájmen. Existuje několik kategorií:

Vztahující se na všechny položky (univerzální) (vs-): vsi nebo vsekto „všichni, všichni“, vse nebo vsečto „vše“; ves (dř. vsa, č. vse „celý, celý; vše“); cěly „celý, celý“; vsaky „každý, každý“; vsekaky „každý druh, všechny druhy“; vsečij „všechny“.

S odkazem na žádné položky (záporné) (ni-): nikto „nikdo, nikdo“, ničto „nic“, nikoj, nijedin a nikaky „ani jeden, nikdo“, ničij „nikdo není “.

Odkazující na jednu blíže nespecifikovanou položku (ně-): někto „někdo, někdo“, něčto „něco“, někoj „nějaký“, někaky „nějaký“, něčij „něčí, něčí “.

Odkazující na několik nespecifikovaných položek (poně–): poněkoj „některé, několik“, poněkaky „několik druhů“.

S odkazem na velkou skupinu položek: mnogy „mnoho, mnoho, mnoho“.

Odkazování na kteréhokoli člena skupiny (-koli, -nebud, libo-): ktokoli, libokto, kto-nebud „kdokoli, kdokoli“, čtokoli, libočto, čto-nebud „cokoli“; kojkoli, libokoj, koj-nebud „jakýkoli“, kakykoli, libokaky, kaky-nebud „jakýkoli druh“; čijkoli, libočij, čij-nebud „kohokoli, kohokoli“. K vyjádření lhostejnosti lze použít příslovce bylo: bylo kto „bez ohledu na to, kdo, jen kdokoli“, bylo čto „bez ohledu na to“, atd.

Odkazování na jinou položku skupiny (in-): inokto „někdo jiný“, inočto „něco jiného“, iny „jiný“, inočij „někdo jiný“.

Vsekto, nikto, něčto, čtokoli atd. se skloňují jako kto a čto. Podobně nikoj, něčij atd. se skloňují jako koj a čij (a tedy jako moj). Ves se skloňuje takto:

Singular

	m.r. (životné)	m.r. (neživotné)	s.r.	ž.r.
1. pád	ves		vse	vsa
4. pád	vsego	ves		vsu
2. pád	vsego			vsej
3. pád	vsemu			vsej
7. pád	vsim			vseju
6. pád	vsem			vsej

Plural

	m.r. (životné)	m.r. (neživotné)	s.r.	ž.r.
1. pád	vsi	vse
4. pád	vsih
2. pád	vsih
3. pád	vsim
7. pád	vsimi
6. pád	vsih

Zájmenná příslovce

Jedním z nejlepších Zamenhofových vynálezů byla jeho tabulka souvztažností, skupina vzájemně souvisejících zájmen, přídavných jmen a příslovcí. Slova tam byla zachována co nejpravidelnější, ale ne na úkor rozeznatelnosti pro mluvčí slovanských jazyků. Několik prakticky nemožných slov bylo vynecháno a několik dalších pravidelných tvarů bylo nahrazeno tvary, které jsou běžné v přirozených jazycích. Nepravidelné tvary (tj. nevypadají tak, jak by podle tabulky měly) jsou zobrazeny kurzívou.

	otázka k-	tady s-	tam t-	tamhle on-	nějaký něk-	několik poněk-	jakýkoli k-nebud, k-koli		žádný nik-	každý vs-	jiný in-
který?	koj	sej, tutoj	toj, tamtoj	onoj	někoj	poněkoj	koj-nebud	kojkoli	nikoj, nijedin	vsaky	iny
kdo?	kto				někto	—	kto-nebud	ktokoli	nikto	vsekto, vsi	inokto
co?	čto	se	to	ono	něčto	poněčto	čto-nebud	čtokoli	ničto	vsečto, vse	inočto
kolik?	koliko	seliko	toliko	onoliko	několiko	—	koliko-nebud	kolikokoli			—
čí?	čij	—			něčij	—	čij-nebud	čijkoli	ničij	vsečij	inočij
jaký?	kaky	saky	taky	onaky	někaky	poněkaky	kaky-nebud	kakykoli	nikaky	vsaky	inaky
jak?	kako	sako	tako	onako	někako	poněkako	kako-nebud	kakokoli	nikako	vsako	inako
kde?	kde	sde, tu	tude, tam	onde	někde	poněkde	kde-nebud	kdekoli	nikde	vesde	inde
kam?	kamo	samo	tamo	onamo	někamo	—	kamo-nebud	kamokoli	nikamo	vsamo	inamo
kdy?	kogda	segda, sejčas	togda	onogda	někogda	poněkogda	kogda-nebud	kogdakoli	nikogda	vsegda	inogda
kam?	kudy	sudy	tudy	onudy	někudy	—	kudy-nebud	kudykoli	nikudy	vsudy	inudy
odkud?	odkudy	odsudy	odtudy	odonudy	odněkudy	—	odkudy-nebud	odkudykoli	odnikudy	odvsudy	odinudy
proč (účel)?	čemu	—	tomu	—	něčemu	—	čemu-nebud	čemukoli	ničemu	—	—
proč (důvod)?	začto	—	zato	—	zaněčto	—	začto-nebud	začtokoli	zaničto	—	—

Poznámky:

• Ve všech případech, kdy se objeví koj, lze ktory používat zaměnitelně.
• Ve všech případech, kdy se objeví -gda, lze -gdy používat zaměnitelně.

Právní informace

This article has been znovu publikováno with the permission of its original author, Jan van Steenbergen.