Přeskočit na hlavní obsah

Zájmena

Osobní a zvratná zájmena​

Osobní zájmena mají šest pádů — stejné jako podstatná jména, ale bez vokativu. Zvratné zájmeno sebe se skloňuje jako ty, tebe, ..., jediný rozdíl je v tom, že nemá nominativ.

Formy v závorkách jsou klitickými formami, tedy jsou slabší a vždy nepřízvučné. Se se používá u zvratných sloves: Ja myju se "Já se myji". Pokud je potřeba zdůraznit, používá se delší forma: Ja myju jedino sebe "Myji pouze sebe". Po předložce je lepší používat delší formy: k mně, za tebe.

První osobaDruhá osoba Třetí osoba
m.r.s.r.ž.r.
1. pád ja ty on ono ona
4. pád mene (me) tebe (te) jego (go) ju
2. pád mene tebe jego jej
3. pád mně (mi) tobě (ti) jemu (mu) jej
7. pád mnoju toboju jim jeju
6. pád mně tobě jim jej
Poznámky

Po předložce mají všechna zájmena třetí osoby předponu n-: jego > do njego; jim > pri njim, atd. (z tohoto důvodu se formy lokálu jim, jej a jih nikdy nepoužívají, protože lokálu vždy předchází předložka)

Pokud vás zajímá, jak tyto formy souvisejí se slovanskými jazyky, můžete vidět jejich srovnání zde.

Několik dalších poznámek k použití:

  • Jelikož ne všechny slovesné koncovky jsou stejně zřejmé pro všechny mluvčí slovanských jazyků, nedoporučuje se vynechávat osobní zájmena, když jsou podmětem věty. Je lepší říct ja čitaju než jen čitaju, ačkoli druhá varianta také není nesprávná.
  • Předložky mohou řídit jakýkoli pád kromě nominativu, v závislosti na jejich použití ve slovanských jazycích.
  • Zájmeno on se vztahuje k jakémukoli podstatnému jménu mužského rodu, nikoli pouze k bytostem mužského pohlaví. Stejně tak se zájmeno ona vztahuje k jakémukoli podstatnému jménu ženského rodu, nikoli pouze k bytostem ženského pohlaví.
  • Stejně jako všechny přirozené slovanské jazyky má mezislovanština rozlišení T-V, což znamená, že vy je univerzální zájmeno druhé osoby pro obě čísla, zatímco druhá osoba jednotného čísla ty se používá pouze při oslovování přátel, příbuzných a dětí.
  • Zvratné zájmeno lze také použít jako vzájemné zájmeno: Oni bijut se může znamenat "Bijí se" (sami sebe), ale častěji má význam: "Bijí se navzájem". Pro jasnější vyjádření významu "navzájem" lze přidat formulaci jedin drugogo, například: Oni bijut se jedin drugogo.

Přivlastňovací zájmena​

Přivlastňovací zájmena se skloňují jako přídavná jména, s výjimkou nulové koncovky v mužském rodě jednotného čísla. Tvary jsou následující:

  • moj, moja, moje — můj, moje, moje
  • tvoj, tvoja, tvoje — tvůj, tvoje, tvoje
  • naš, naša, naše — náš, naše, naše
  • vaš, vaša, vaše — váš, vaše, vaše
  • svoj, svoja, svoje — svůj, svoje, svoje

Ve třetí osobě se nejčastěji používá genitiv odpovídajícího osobního zájmena: jego, jej, jih. Tyto tvary se neskloňují. Alternativně lze také použít následující tvary, které se skloňují jako přídavná jména:

  • jegov, jegova, jegovo — jeho
  • jejin, jejina, jejino — její
  • jihny, jihna, jihno — jejich, jejich, jejich

Když je vlastník také podmětem věty, používá se zvratné zájmeno svoj, bez ohledu na to, zda je podmět ve třetí osobě či nikoli: Ja myju svoje avto "Myju své auto". Všimněte si rozdílu ve významu, když se zvratné zájmeno vztahuje k podmětu ve třetí osobě:

  • Pjotr dal Ivanu svoju knigu — Petr dal Ivanovi svou [= Petrovu] knihu
  • Pjotr dal Ivanu jegovu knigu — Petr dal Ivanovi jeho [= Ivanovu] knihu

Existují také tázací, záporná a neurčitá přivlastňovací zájmena: čij (čí), ničij (ničí), něčij (něčí) atd. Skloňují se jako moj. Pro další formy viz oddíl o korelativech.

Stejně jako přídavná jména, přivlastňovací zájmena se shodují se jménem, které určují, v rodě, čísle a pádu. S výjimkou mužského rodu v nominativu a akuzativu jednotného čísla, jejich skloňování je identické se skloňováním přídavných jmen: moj, tvoj, naš, vaš, svoj a čij — jako svěži; jegov, jejin a jihny — jako dobry):

m.r.
(životné)		m.r.
(neživotné)		s.r.ž.r.
1. pád moj moje moja
4. pád mojego moj moju
2. pád mojego mojej
3. pád mojemu mojej
7. pád mojim mojeju
6. pád mojem mojej

Ukazovací zájmena​

Základním ukazovacím zájmenem je toj (tento, ten), a mělo by být používáno, když není potřeba jasně rozlišovat mezi "tento zde" a "tamten tam".

Pokud potřebujeme být přesnější, nejjednodušším řešením je použít tutoj pro "tento" a tamtoj pro "tamten, onen". Skloňují se následovně:

m.r.
(životné)		m.r.
(neživotné)		s.r.ž.r.
1. pád toj to ta
4. pád togo toj tu
2. pád togo toj
3. pád tomu toj
7. pád tym toju
6. pád tom toj

Poznámky​

  1. Méně jednoduchým, ale historicky přesnějším je následující trojsložkové rozlišení: sej (ž.r. sa, s.r. se) pro "tento", toj pro "ten" a onoj pro "tamten". Je třeba mít na paměti, že sej prakticky vymizel z většiny moderních jazyků, s výjimkou několika zkamenělých pozůstatků. Proto nemusí být vždy srozumitelný.
  2. Další ukazovací zájmeno je ov, které znamená totéž co sej. Jeho význam se však v moderních jazycích velmi liší.
  3. Tutoj, tamtoj, ov a onoj se skloňují jako toj.
  4. Místo tvarů množného čísla tyh, tym a tymi lze někdy narazit na těh, těm a těmi.

Vztažná zájmena​

Nejčastěji používaným vztažným zájmenem je ktory. Skloňuje se jako běžné přídavné jméno. Alternativně lze použít jihoslovanské koj (skloňuje se jako moj). Jejich významy jsou identické a mohou být používány zaměnitelně.

Třetí variantou je archaičtější iže – používá se v nominativu pro všechny rody, jak v jednotném, tak v množném čísle; v ostatních pádech se skloňuje jako tvar osobního zájmena on/ona/ono s příponou -že: jegože (m.r. 2. pád j.č.), jemuže (m.r. 3. pád j.č.) atd.

Tázací zájmena​

Tázacími zájmeny jsou kto (kdo) a čto (nebo što) (co). Skloňují se následovně:

kdo?co?
1. pád kto čto
4. pád kogo
2. pád čego
3. pád komu čemu
7. pád kym čim
6. pád kom čem

Tázací přívlastky jsou koj (skloňuje se jako moj) (který) (místo něj lze také použít ktory), přivlastňovací zájmeno čij (čí) (viz výše) a přídavné jméno kaky (jaký).

Neurčitá zájmena​

To je velká skupina zájmen a přívlastků, většina z nichž se pravidelně tvoří od tázacích zájmen. Existuje několik kategorií:

  • Týkající se všech předmětů (univerzální) (vs-): vsi nebo vsekto (všichni, každý), vse nebo vsečto (vše); ves (ž.r. vsa, s.r. vse (celý, všechen; všichni)); cěly (celý, všechen); vsaky (každý, všelijaký); vsekaky (všeho druhu, všech typů); vsečij (patřící všem).

  • Týkající se žádného předmětu (záporné) (ni-): nikto (nikdo), ničto (nic), nikoj, nijedin a nikaky (žádný, nijaký), ničij (ničí).

  • Týkající se jednoho neurčitého předmětu (ně-): někto (někdo), něčto (něco), někoj (nějaký), někaky (nějakého druhu), něčij (něčí).

  • Týkající se několika neurčitých předmětů (poně–): poněkoj (některé, několik), poněkaky (několika druhů).

  • Týkající se velké skupiny předmětů: mnogy (mnoho, četný).

  • Které se týkají libovolného člena skupiny (-koli, -nebud, libo-): ktokoli, libokto, kto-nebud (kdokoli, kdokoliv), čtokoli, libočto, čto-nebud (cokoli); kojkoli, libokoj, koj-nebud (jakýkoli), kakykoli, libokaky, kaky-nebud (jakéhokoli druhu); čijkoli, libočij, čij-nebud (číkoli). Pro vyjádření lhostejnosti lze použít příslovce bylo: bylo kto (kdokoli, kdokoliv), bylo čto (cokoli, cokoliv) atd.

  • Které se týkají jiného předmětu skupiny (in-): inokto (někdo jiný), inočto (něco jiného), iny (jiný), inočij (něčí jiný).

Vsekto, nikto, něčto, čtokoli atd. se skloňují jako kto a čto. Stejně tak nikoj, něčij atd. se skloňují jako koj a čij (a tedy jako moj). Ves (celý) se skloňuje následovně:

m.r.
(životné)		m.r.
(neživotné)		s.r.ž.r.
1. pád ves vse vsa
4. pád vsego ves vsu
2. pád vsego vsej
3. pád vsemu vsej
7. pád vsim vseju
6. pád vsem vsej

Zájmenná příslovce​

Jedním z nejlepších Zamenhofových vynálezů byla jeho tabulka korelativních slov, skupina vzájemně propojených zájmen, přídavných jmen a příslovcí. Tato slova byla zachována co nejpravidelnější, ale ne na úkor rozpoznatelnosti pro mluvčí slovanských jazyků. Některá prakticky nemožná slova byla vynechána a některé další pravidelné formy byly nahrazeny formami, které jsou běžné v přirozených jazycích. Nepravidelné formy (tj. ty, které nevypadají tak, jak by podle tabulky měly) jsou zobrazeny kurzívou.

otázka
k-		zde
s-		tam
t-		tamhle
on-		nějaký
něk-		několik
poněk-		jakýkoliv
k-nebud, k-koli		žádný
nik-		každý
vs-		jiný
in-
jaký? koj sej,
tutoj		toj,
tamtoj		 onoj někoj poněkoj koj-nebud kojkoli nikoj, nijedinvsakyiny
kdo? kto někto — kto-nebud ktokoli nikto vsekto, vsi inokto
co? čto se to ono něčto poněčto čto-nebud čtokoli ničto vsečto, vse inočto
kolik? koliko seliko toliko onoliko několiko — koliko-nebud kolikokoli —
čí? čij — něčij — čij-nebud čijkoli ničij vsečij inočij
jaký? kaky saky taky onaky někaky poněkaky kaky-nebud kakykoli nikaky vsaky inaky
jak? kako sako tako onako někako poněkako kako-nebud kakokoli nikako vsako inako
kde? kde sde, tutude, tam onde někde poněkde kde-nebud kdekoli nikde vesde inde
kam? kamo samo tamo onamo někamo — kamo-nebud kamokoli nikamo vsamo inamo
kdy? kogda segda, sejčas togda onogda někogda poněkogda kogda-nebud kogdakoli nikogda vsegda inogda
kam? kudy sudy tudy onudy někudy — kudy-nebud kudykoli nikudy vsudy inudy
odkud? odkudy odsudy odtudy odonudy odněkudy — odkudy-nebud odkudykoli odnikudy odvsudy odinudy
proč (účel)? čemu — tomu — něčemu — čemu-nebud čemukoli ničemu ——
proč (důvod)? začto — zato — zaněčto — začto-nebud začtokoli zaničto ——
Poznámky
  • Ve všech případech, kde se objevuje koj, lze použít ktory.
  • Ve všech případech, kde se objevuje -gda, lze použít -gdy.
Právní informace
This article has been znovu publikováno with the permission of its original author, Jan van Steenbergen.