Slovesa
Dokonalý a nedokonalý aspekt
Jednou z největších nočních můr lidí, kteří se učí slovanské jazyky, jsou slovesa, která se vyznačují mnoha různými konjugacemi, výjimkami a výjimkami z výjimek. Pro Neslovany je možná nejtěžší si zvyknout na lexikální aspekt: většina sloves existuje ve dvou různých tvarech („aspektech“), dokonavém a nedokonavém. Většina dokonavých sloves má nedokonavý protějšek a naopak. Obvykle je třeba je naučit samostatně. Jakkoli to může být pro cizince komplikované, je to velmi charakteristický rys slovanštiny, všudypřítomný ve všech slovanských jazycích, a proto se mu v interslovanštině nelze vyhnout. Jediné, co můžeme udělat, je udělat systém co nejtransparentnější a nejpravidelnější. Přesto jsou obě formy, dokonavé i nedokonavé, ve slovníku uvedeny samostatně.
Zkrátka dokonalý aspekt se zaměřuje na výsledek akce a ne na akci samotnou. V závislosti na čase to znamená, že akce již byla dokončena nebo bude v určitém okamžiku dokončena. Nedokonalý aspekt se na druhé straně zaměřuje na akci samotnou; označuje, že v referenčním bodě akce probíhá nebo probíhala. Může také vyjadřovat probíhající proces, zvyk nebo opakovanou akci: ja čital jesm knigu (nedokonalé) znamená „četl jsem knihu“ nebo „četl jsem knihu“, ja pročital jesm knigu (dokonalý) znamená „Mám přečíst knihu (a dočíst ji)“.
Slovesa bez předpony jsou téměř z definice nedokonavá. Většina nedokonavých sloves má dokonavý ekvivalent, který znamená přesně totéž, kromě toho, že se zaměřuje na výsledek akce. Obecně je tato dokonalá verze tvořena přidáním předpony: dělati (impf.) > sdělati (pf.) „dělat“ čistiti (impf.) > izčistiti (pf.) „vyčistit“ pisati (impf.) > napisati (pf.) „zapsat“
Obecně však platí, že účelem umístění předpony před sloveso je upravit jeho význam. Zatímco v případě pisati se předpona na- jednoduše změní na dokonavé sloveso, lze použít i jiné předpony, například za- v zapisati „zaznamenat, zaregistrovat“ nebo @ @15 v podpisati „podepsat, přihlásit se k odběru“. Protože výsledné sloveso je vždy dokonavé, je potřeba „vedlejší“ nedokonavé sloveso, které je založeno na jeho dokonavém ekvivalentu. Tato nedokonavá slovesa se tvoří takto:
- když dokonavé sloveso končí na
-ati, má nedokonavé sloveso koncovku-yvati(po měkké souhlásce-ivati): dokazati (pf.) > dokazyvati (impf.) „dokázat“, poddržati (pf.) >poddrživati(impf.) „udržovat“ - když dokonavé sloveso končí na
-iti, má nedokonavé sloveso koncovku-jati(přičemž zsj/zj/tj/dj/stj/zdjse staneš/ž/č/dž/šč/ždž). Předchozí samohláska se prodlouží (napříklado>a): napraviti (pf.) > napravjati (impf.) „to direct“, pozvoliti (pf.) > pozvaljati (impf. .) „povolit“, oprostiti (pf.) >opraščati(impf.) „zjednodušit“ - když má kmen dokonavého slovesa pouze jednu slabiku, má nedokonavé sloveso koncovku
-vati: priznati (pf.) > priznavati (impf.) „uznat“, ukryti (pf.) >ukryvati(impf.) „skrýt“
Někdy jsou dvojice aspektů nepravidelné, například nazyvati (impf.)/nazvati (pf.) „zavolat, jmenovat“, prihoditi (impf.)/prijdti (pf.) „přijít“ , podimati (impf.)/podjeti (pf.) „vzít, podniknout“.
Zvláštní kategorií sloves z hlediska aspektů jsou slovesa pohybu. Na rozdíl od jiných sloves obvykle rozlišují trojsměrné: nesměrové nedokonavé, směrové nedokonavé, dokonavé. První z nich vyjadřuje pohyb bez jakéhokoli konkrétního směru, a proto nemá žádný vlastní dokonalý ekvivalent. Například:
| non-directional | directional impf. | perfective | |
|---|---|---|---|
| to go (by foot) | hoditi | idti | pojdti |
| to by (by transport) | jezditi | jehati | pojehati |
| to fly | lětati | letiti | poletiti |
| to run | běgati | běgti | poběgti |
| to climb | laziti | lězti | polězti |
| to crawl | polzati | polzti | popolzti |
| to swim | plavati | plyvti | poplyvti |
| to sail | plavati | pluti | popluti |
| to fall | padati | pasti | upasti |
| to carry | nositi | nesti | ponesti |
| to transport | voziti | vezti | povezti |
| to lead | voditi | vesti | povesti |
Například: Igor jezdil po Moskvě „Igor jel po Moskvě“. Igor jehal do Moskvy „Igor jel do Moskvy“. Igor pojehal do Moskvy „Igor odjel do Moskvy“.
Když má nesměrové sloveso pohybu stejně směr, vyjadřuje to zvyk: Igor jezdil do Moskvy „Igor [vždy|často] chodil do Moskvy“.
Kromě hoditi, idti a pojdti existuje ještě slovo pohoditi, které může vyjadřovat „trochu chodit“, ale také „jít více směry“.
Ve složeninách s předponou se nesměrový tvar používá pro nedokonavé sloveso, směrový tvar pro tebe dokonavé sloveso: odhoditi (impf.)/oditi (pf.) „jít pryč“ dolětati (impf.)/doletiti (pf.) „přijet (letem)“ prinositi (impf.)/prinesti (pf.) „přinést“
Konjugace
Aspekt je jedna věc, na kterou si může chvíli zvykat, konjugace je druhá. Slovanské jazyky se vyznačují velkým množstvím různých konjugací, kombinací konjugací („tříd“), výjimek a nepravidelných sloves. Kromě toho mají slovanské jazyky různý počet nálad a časů a tři jazyky (slovinština, horní a dolnolužická srbština) mají také samostatné formy pro duál. Slovesná konjugace v interslovanštině byla zjednodušena na nejvyšší možnou míru, přičemž je stále zachován naturalismus a bez použití umělých řešení. Jako výsledek:
- Slovesa se konjugují pro tři osoby a dvě čísla.
- Existují tři základní časy: přítomný čas, minulý (dokonalý) čas a budoucí čas. Kromě toho existuje volitelný imperfektní čas a volitelný pluperfektní čas.
- Existují tři způsoby: indikativní, podmiňovací a rozkazovací.
- Dále jsou příčestí, rozkazovací způsob, slovesná podstatná jména.
- Konjugace je co nejpravidelnější a nepravidelnost zůstává omezena na případy, kdy se jí skutečně nelze vyhnout.
- Slovanský systém četných slovesných tříd (konjugací) je redukován na systém dvou kmenů (kmen infinitiv a kmen přítomného času) a dvou konjugací.
- Počet sloves s kmenem přítomného času, která nelze pravidelně odvodit z infinitivu, je omezený.
- Konce jsou jednotné, takže bez ohledu na konjugaci je každá forma okamžitě rozpoznatelná.
Kmen infinitivu a kmen v přítomném čase
Ve slovníku jsou slovesa vždy uvedena v infinitivu. Všechny infinitivy mají koncovku -ti: dělati „dělat, dělat“, uměti „může, mít možnost“, prositi „požádat“, nesti „nést“, pisati „to psát“, čuti „cítit“, kovati „kovat“, tegnuti „tahat“. Obvykle znalost infinitivu stačí k tomu, abychom znali celou konjugaci sloves.
infinitivní kmen vzniká odstraněním koncovky -ti a slouží jako výchozí bod pro minulé časy, podmiňovací způsob, minulá příčestí a slovesné podstatné jméno.
Infinitivy jsou téměř vždy pravidelné, takže koncovka -ti nemění infinitivní kmen. To je také případ sloves jako mogti „can“, pekti „péct“, běgti „běhat“ atd. (místo očekávaných, ale méně průhledných moči, peči a běči). Jedinou výjimkou jsou slovesa na -sti: ve většině případů jejich infinitivní kmeny končí na d, někdy také na t nebo s. Například klasti „položit, položit“, pasti „spadnout“ a gnesti „rozdrtit“ mají kmeny klad-, pad- a gnet-. Abychom odlišili tyto případy od nesti (kmen: nes-) a podobně, jsou ve slovníku zastoupeny takto: klasti (klad-e), gnesti (gnet-e).
Obvykle lze kmen přítomného času (používaný pro přítomný čas, rozkazovací způsob a přítomná příčestí) pravidelně odvodit z infinitivu. Mezi první a druhou konjugací je rozdíl:
- První konjugace:
- když infinitivní kmeny končí na souhlásku, kmen přítomného času je s ním shodný:
nesti > nes-,vezti > vez-,klasti (< klad-ti) > klad- - slovesa na
-ati, jednoslabičné kmeny končící na samohlásku a řada sloves na-ětimají k infinitivnímu kmeni přidáno-j-:dělati > dělaj-,uměti > uměj-,biti > bij-, @ @103 - slovesa na
-ovatimají kmen v přítomném čase-uj-:kovati > kuj-,organizovati > organizuj- - slovesa na
-nutimají kmen v přítomném čase-n-:tegnuti > tegn-,dvignuti > dvign-
- když infinitivní kmeny končí na souhlásku, kmen přítomného času je s ním shodný:
- Druhá konjugace:
- slovesa na
-itia většina sloves na-ětimá kmen přítomného času-i-:hvaliti > hval-i-„chválit“,viděti > vid-i-„vidět“
- slovesa na
Řada sloves používá v přítomném čase samostatný kořen. Ve většině případů se jedná o slovesa smíšených tříd a/j, a/i a ě/i ve slovanském jazyce. Aktivní uživatel Interslavic se bude muset naučit obě formy. Všimne si však, že ve většině případů k vytvoření tohoto druhého kořene dochází předvídatelným způsobem. Kdykoli nelze kmen přítomného času odvodit z infinitivu použitím výše uvedených pravidel, bude uveden ve slovníku. Několik příkladů: pisati (piš-e) „psát“, htěti (hoč-e) „chtít“, spati (sp-i) „spát“, zvati (zov-e) „zavolat“, brati (ber-e) „vzít (impf. )“, vzeti (vozm-e) „vzít (pf.)“.
Přítomný čas
V přítomném čase jsou koncovky pro dvě konjugace následující:
- První konjugace (kmeny končí na souhlásku): -
u, -eš, -e, -emo, -ete, -ut - Druhá konjugace (
ikonjugace): -ju, -iš, -i, -imo, -ite, -et
Místo -u/-ju v první osobě jednotného čísla lze použít také -em/-im: nesem, hvalim. První jsou charakteristické zejména pro východoslovanské a polské, druhé pro slovenštinu a jihoslovanu.
Západní a jihoslovanské jazyky mají také třetí konjugaci, založenou na kontrakci -aje- sekvencí, což vede k koncovkám: -am, -aš, -a, -amo, -ate, -ajut.
- First conjugation
- Second conjugation
| infinitive | dělati | nesti |
|---|---|---|
| present-tense stem | dělaj- / děl- | nes- |
| ja | dělaju / dělam | nesu / nesem |
| ty | dělaješ / dělaš | neseš |
| on/ona/ono | dělaje / děla | nese |
| my | dělajemo / dělamo | nesemo |
| vy | dělajete / dělate | nesete |
| oni/one | dělajut | nesut |
| infinitive | hvaliti | viděti |
|---|---|---|
| present-tense stem | hval-i- | vid-i- |
| ja | hvalju / hvalim | vidžu / vidim |
| ty | hvališ | vidiš |
| on/ona/ono | hvali | vidi |
| my | hvalimo | vidimo |
| vy | hvalite | vidite |
| oni/one | hvalet | videt |
Poznámky:
- Pokud kmen končí na
knebog, stane sečnebožpřed-e-. Tedy:mog-eš> možeš,pek-eš>pečeš. - Pokud je ve druhé konjugaci koncová souhláska kmene
s,z,t,d,stnebozd, sloučí se sjdoš,ž,č,dž,šč,ždž:prositi > pros-ju > prošu,viděti > vid-ju > vidžu.
Minulý čas
V zásadě existují dvě různé metody, jak se vypořádat s minulým časem. Nejčastěji se používá složená minulost, vytvořená spojením přítomného času slovesa byti „být“ s takzvaným L-participle. Toto participium má podobný význam jako „být ve stavu, kdy jsem něco udělal“ a je tvořeno přidáním koncovky -l (mužský rod v jednotném čísle), -la (ženský rod v jednotném čísle), -lo (středný rod v jednotném čísle) nebo @ @179 (univerzální množné číslo) na infinitivní kmen.
Ve třetí osobě jsou tvary byti (je, jest, sut) obvykle vynechány, i když to není povinné.
Tento systém dává nedokonavý čas, když je aplikován na nedokonavá slovesa (ja jesm dělal „Udělal jsem, dělal jsem“), a dokonalý čas, když je aplikován na dokonavá slovesa (ja jesm sdělal „Udělal jsem“).
| infinitive | dělati | nesti | hvaliti |
|---|---|---|---|
| infinitive stem | děla- | nes- | hvali- |
| ja | jesm dělal(a) | jesm nesl(a) | jesm hvalil(a) |
| ty | jesi dělal(a) | jesi nesl(a) | jesi hvalil(a) |
| on ona ono | dělal dělala dělalo | nesl nesla neslo | hvalil hvalila hvalilo |
| my | jesmo dělali | jesmo nesli | jesmo hvalili |
| vy | jeste dělali | jeste nesli | jeste hvalili |
| oni/one | dělali | nesli | hvalili |
L-příčestí je vždy tvořeno pravidelně kromě jednoho slovesa: idti „jít“ má šel, šla, šlo, šli „šel“ (někdy bylo psáno išel atd.). To platí i pro jeho sloučeniny: pojdti > pošel, vojdti > všel atd.
Další minulé časy
Stará církevní slovanština, stejně jako většina jihoslovanských jazyků, používá složitější řešení, rozlišuje mezi časy imperfect, perfect, pluperfect a aorist. Mezislovanské projekty v 19. století inklinují k tomuto modelu. V moderní mezislovanštině tento systém poněkud zjednodušíme sloučením imperfekta s aoristem, což je řešení, které je odůvodněno jejich podobností v koncovkách. Rozlišování mezi různými minulými časy není nutné, ale umožňuje pisateli být konkrétnější, pokud jde o přesný sled událostí, a navíc umožňuje i určité stylistické variace.
Varovné slovo je však na místě. Pro naprostou většinu Slovanů nejsou konce prosté minulosti vůbec srozumitelné. Při komunikaci s Poláky, Rusy atd. je rozumnější se jim úplně vyhýbat. Kromě toho, aby nedošlo k záměně, je lepší je nepoužívat, pokud přesně nevíte, jak je používat, a to ani při komunikaci s Jihoslovany.
Jednoduchý minulý čas
simple past označuje akci, která se odehrála někde v minulosti. Plní roli nedokonalého času a vzniká přidáním těchto koncovek k infinitivnímu kmeni:
- Pokud kmen končí na samohlásku: -
h, -še, -še, -hmo, -ste, -hu - Pokud kmen končí na souhlásku: -
eh, -eše, -eše, -ehmo, -este, -ehu
| infinitive | dělati | nesti | hvaliti |
|---|---|---|---|
| infinitive stem | děla- | nes- | hvali- |
| ja | dělah | neseh | hvalih |
| ty | dělaše | neseše | hvališe |
| on/ona/ono | dělaše | neseše | hvališe |
| my | dělahmo | nesehmo | hvalihmo |
| vy | dělaste | neseste | hvaliste |
| oni/one | dělahu | nesehu | hvalihu |
Dokonalý čas
Dokonalý čas je totožný s výše zmíněnou složenou minulostí: spojuje L-příčestí s přítomným časem slovesa byti „být“. V rámci třístranného rozlišení mezi nedokonalým, dokonalým a pluperfektním se však jeho význam zužuje na činnost prováděnou v minulosti, jak se odráží v přítomnosti: ja jesm dělal „Dělal jsem“, ja jesm sdělal „Dělal jsem Hotovo".
Pluperfektní čas
Nakonec se pluperfektní čas vytvoří spojením L-participia s minulým (jednoduchým nebo složeným) časem byti. Na rozdíl od dokonalého času je okamžik odrazu v minulosti a vztahuje se k akci provedené před tím: ja běh dělal nebo ja byl jesm dělal „Udělal jsem“.
Budoucí čas
Budoucí čas vzniká spojením budoucího času slovesa byti „být“ s infinitivem. Tvary jsou stejné, jako kdyby sloveso s kmenem bud- bylo konjugováno v přítomném čase. Příklady:
| infinitive | dělati |
|---|---|
| ja | budu dělati |
| ty | budeš dělati |
| on/ona/ono | bude dělati |
| my | budemo dělati |
| vy | budete dělati |
| oni/one | budut dělati |
Používání přítomného času dokonavého slovesa pro budoucnost (jak se to dělá v západní a východní slovanštině) je spíše třeba se vyhnout, protože to může být pro Jihoslovany snadno nepochopeno.
Podmíněné
Podmiňovací způsob je tvořen použitím L-participia s podmínkem byti „být“: ja byh dělal(a) „udělal bych“.
| infinitive | ||
|---|---|---|
| infinitive stem | ||
| ja | byh dělal(a) | |
| ty | bys dělal(a) | |
| on ona ono | by dělal by dělala by dělalo | |
| my | byhmo dělali | |
| vy | byste dělali | |
| oni/one | by dělali | |
Minulý podmiňovací způsob lze vytvořit vložením pastového času slovesa „být“ do normálního podmíněného tvaru:
ja byl byh dělal„Udělal bych to“ (m.)ja byla byh dělala„Udělal bych to“ (f.)
Imperativ
Rozkazovací způsob má tvary pro 2. osobu jednotného čísla, 1. osobu množného čísla a 2. osobu množného čísla: dělaj „udělej!“ (pro jednu osobu, neformálně), dělajmo „udělejme!“, dělajte „udělejme!“ (více osobám, nebo jedné osobě formálně). Vzniká přidáním -i ke kmeni přítomného času (-j za samohláskou, -Ø za j). Příklady:
- First conjugation
- Second conjugation
| infinitive | dělati | nesti |
|---|---|---|
| present-tense stem | dělaj- / děla- | nes- |
| 2sg. | dělaj | nesi |
| 1pl. | dělajmo | nesimo |
| 2pl. | dělajte | nesite |
| infinitive | hvaliti |
|---|---|
| present-tense stem | hval-i- |
| 2sg. | hvali |
| 1pl. | hvalimo |
| 2pl. | hvalite |
Mezislovanština nemá žádné imperativy ve třetí osobě. Když je takový tvar potřeba, použije se optativní částice nehaj: Nehaj umre! „Nechte ho zemřít!“ Nehaj žive dolgo! "Ať žije dlouho!"
Pro odlišení imperativu od indikativu si zaslouží doporučení přesunout akcentaci na koncovku. To platí zejména pro slovesa s rozkazovací koncovkou -i/-imo/-ite: prósi „ptá se“, prosí „zeptat se!“
Příčestí a gerundium
Kromě zmíněného L-příčestí existují v mezislovanštině čtyři příčestí: přítomný aktivní, přítomný pasivní, minulý aktivní, minulý pasivní.
přítomné aktivní příčestí je odvozeno od kmene přítomného času nedokonavého slovesa, přičemž v první konjugaci přidá -uči a ve druhé -eči. Jinými slovy, je vytvořen nahrazením koncovky -t ve 3. osobě množného čísla za -či. Například: dělati > dělajuči „dělat“, hvaliti > hvaleči „chválit“. Skloňuje se jako přídavné jméno měkkého typu: běgajuči muž „běžící muž“, ljubeča mati „milující matka“.
Příslovečné příčestí přítomné činné (také známé jako „přestupník“) má stejnou koncovku, ale neskloňuje se pro rod: Iduči do raboty, ona vsegda dymi cigaretoju „Když jde do práce, vždy kouří cigaretu“.
minulé aktivní příčestí je založeno na infinitivním kmeni dokonavého slovesa, za nímž následuje -vši, pokud končí na samohlásku, nebo -ši, pokud končí na souhlásku. Například: sdělati > sdělavši „udělal“, ukrasti (< ukrad-ti) > ukradši „ukradl“. Stejně jako přítomné aktivní příčestí může být přídavné i příslovečné, ale jeho použití jako přídavného jména je velmi vzácné. Všimněte si, že minulé aktivní příčestí je velmi knižní forma, která existuje ve většině slovanských jazyků, ale v mluvené slovanské řeči se téměř nikdy nepoužívá.
přítomné trpné příčestí je také odvozeno od kmene přítomného času přidáním -omy (-emy po měkké souhlásce) v první konjugaci a -imy ve druhé: dělajemy „being done“ . Mělo by být zřejmé, že ve většině slovanských jazyků se toto příčestí vůbec nepoužívá, zatímco jeho zbytky mohou mít trochu jiný význam, například vidimy znamená „viditelný“ spíše než „být viděn“.
minulé trpné příčestí se tvoří přidáním -ny k infinitivnímu kmeni, když infinitiv končí na samohlásku, a -eny, když končí na souhlásku: dělany „hotovo“, neseny „ nesený". Nicméně:
- Slovesa na
-itimají-jenymísto *-iny(přičemž *-sjeny, *-zjeny, *-tjeny, *-djeny, *-stjeny, *-zdjenyse změní na -šeny, -ženy, -čeny, -dženy, -ščeny, -@@ 278): govoriti > govorjeny „mluvený“, ljubiti > ljubjeny „milovaný“,prositi > prošeny„povinný“ - v případě sloves na
-nutije koncovka-nenymísto *-nuny:tegnuti > tegneny„vytáhl“ - všechny jednoslabičné kmeny (kromě těch na
a), tedy ty, které mají-j-v přítomném čase, mají-tymísto-ny: biti > bity „hitten“, čuti > čuty „felt“, _podjeti > podjety_ „provedeno“
Sloveso lze velmi jednoduše převést na podstatné jméno (gerundium, slovesné podstatné jméno) nahrazením koncovky -ny dokonalého minulého příčestí za -nje (nebo -ty za tje). Příklady: dělanje „(čin) dělání“, pitje „pití“.
Příklady:
- First conjugation
- Second conjugation
| infinitive | dělati | nesti |
|---|---|---|
| infinitive stem | děla- | nes- |
| present-tense stem | dělaj- / děla- | nes- |
| present active part. | dělajuči | nesuči |
| present passive part. | dělajemy / dělamy | nesomy |
| past active part. | dělavši | nesši |
| past passive part. | dělany | neseny |
| gerund | dělanje | nesenje |
| infinitive | hvaliti |
|---|---|
| infinitive stem | hvali- |
| present-tense stem | hval-i- |
| present active part. | hvaleči |
| present passive part. | hvalimy |
| past active part. | hvalivši |
| past passive part. | hvaljeny |
| gerund | hvaljenje |
Pasivní hlas
Pasivní rod vzniká spojením tvaru slovesa byti „být“ s trpným příčestím. V přítomném čase může být toto příčestí minulé trpné příčestí nebo přítomné trpné příčestí nedokonavého slovesa:
- ja jesm neseny ≈
ja jesm nesomy„Jsem nesena“ - ja byl neseny ≈
ja byl nesomy„Byl jsem nesen, byl jsem nesen“ ja budu neseny„Budu nesen“ja byh neseny„Nesli bychja byl byh neseny„Nesli by mě“
Nepravidelná slovesa
Byti
Jediné skutečně nepravidelné sloveso je byti „být“. Je konjugován následovně:
- Present, imperfect, perfect
- Future, conditional, imperative
| present | simple past (imperfect) | compound past (perfect) | |
|---|---|---|---|
| ja | jesm | běh | jesm byl(a) |
| ty | jesi | běše | jesi byl(a) |
| on ona ono | jest (je) | běše (bě) | byl byla bylo |
| my | jesmo | běhmo | byli jesmo |
| vy | jeste | běste | byli jeste |
| oni/one | sut | běhu | byli |
| future | conditional | imperative | |
|---|---|---|---|
| ja | budu | byh | — |
| ty | budeš | bys | budi |
| on ona ono | bude | by | — |
| my | budemo | byhmo | budimo |
| vy | budete | byste | budite |
| oni/one | budut | by | — |
| present active part. | suči | ||
|---|---|---|---|
| infinitive | byti | past active part. | byvši |
| gerund | bytje | future active part. | buduči |
Dati, jesti, věděti
Slovesa dati „dávat“, jesti „jíst“ a věděti „vědět“ mají nepravidelný přítomný čas. Stejně jako byti patří k tzv. athematic conjugation, což znamená, že mají kořen zakončený samohláskou. V přítomném čase se skloňují takto:
| infinitive | dati | jesti | věděti |
|---|---|---|---|
| present-tense stem | da- | je- | vě- |
| ja | dam | jem | věm |
| ty | daš | ješ | věš |
| on/ona/ono | da | je | vě |
| my | damo | jemo | věmo |
| vy | date | jeste | věte |
| oni | dadut | jedut | vědut |
Všechny ostatní tvary těchto tří sloves jsou tvořeny pravidelně.
Idti
Sloveso idti „jít“ je konjugováno pravidelně, kromě L-příčestí šel (dř. šla, č. šlo) a (příbuzného) minulého aktivního příčestí šedši. Někdy těmto tvarům předchází i-: išel, išla atd.
Infinitiv idti se někdy píše iti.