Přeskočit na hlavní obsah

Aromatizace

Automatski prijevod
Tento článek byl automaticky přeložen a může obsahovat chyby. Zajištění překladu do více než deseti jazyků je náročný úkol a těšíme se na vaši pomoc. Pokud nám chcete pomoci zlepšit kvalitu našich překladů, kontaktujte nás na Discord. Případně můžete navrhnout opravy přímo prostřednictvím GitHub.

Mezislovanské dialekty​

Interslovanština má být co nejvíce středobodem slovanských jazyků a my se snažíme nabízet řešení, která jsou nejlepší pro všechny Slovany dohromady, aniž by převažovaly vlastnosti konkrétních podskupin. Tato řešení však nejsou vždy ideální pro komunikaci mezi podmnožinou slovanských mluvčích: co je nejlepší v Bulharsku nebo Chorvatsku, nemusí být nutně nejlepší v Polsku nebo Rusku. Interslavic by měl být dostatečně flexibilní, aby nabízel řešení pro všechny tyto různé typy komunikace. To lze realizovat na čtyřech různých úrovních:

  • Na lexikální úrovni. Mezislovanská slova byla vybrána pro maximální srozumitelnost mezi co nejvyšším počtem Slovanů, ale ne vždy se podaří najít slovo srozumitelné všem. Je zřejmé, že slovo, které je běžně srozumitelné pro západní a východní Slovany, ale neznámé pro jižní Slovany, nebude příliš užitečné v komunikaci se Srby nebo Bulhary. Z tohoto důvodu slovník někdy nabízí synonyma, kdy jedno slovo pokrývá jednu část slovanského území a druhé slovo druhou, což umožňuje uživatelům vybrat slova srozumitelná zejména pro jednu podskupinu.
  • Na fonologické úrovni. I když se slovo vyskytuje ve všech slovanských jazycích, nemusí nutně znít všude stejně. Například Rusové a Ukrajinci používají korova pro krávu, Poláci a Lužičtí Srbové krowa, Češi, Slováci a Jihoslované krava. Pro Rusa je krova srozumitelnější než krava, ale není důvod, proč by ho měli Češi a/nebo Slováci používat například při komunikaci s Jihoslovany.
  • Na ortografické úrovni. Psaná mezislovanština může být mluvčím konkrétních jazyků blíže obeznámena s použitím pravopisu podobného jejich vlastnímu. Chcete-li například vyhovět rusky mluvícím osobám, můžete použít я, ю a й namísto formulářů s azbukou ј.
  • Na gramatické úrovni. Například tím, že se při oslovování Bulharů vyhýbáme infinitivům a pádům podstatných jmen.

Proces přidávání místní barvy, aby mezislovanský vzhled a zvuk byl pro mluvčí konkrétních jazyků povědomější, se nazývá „ochucení“. Možnosti jsou naprosto nekonečné: pro každý slovanský jazyk nebo dialekt je možné vytvořit „národní“ nebo „regionální“ verzi, která s největší pravděpodobností vzbuzuje v rodilém mluvčím dojem vtipné, ale dokonale srozumitelné variace vlastního jazyka. . Navíc ochucení se dosahuje nejen přizpůsobením interslovanštiny posluchači/čtenáři, ale téměř nevyhnutelně je určováno také jazykem mluvčího/pisatele. Pokud porovnáte mezislovanštinu psanou Polákem a mezislovanskou psanou Srbem, lze snadno rozpoznat rozdíly.

Popisovat všechny možné ochucené formy mezislovanštiny by zašlo příliš daleko. Zaměřme se proto na formy určené pouze pro větší skupiny, které lze realizovat tak, že u některých Slovanů bude přisuzována větší váha srozumitelnosti než u jiných. Protože Interslavic používá hlasovací systém jako nástroj pro kompilaci slov, gramatických koncovek a zvuků, může se výsledek hlasování změnit, když je některým jazykům přikládána menší váha nebo jsou zcela odstraněny. Místo toho, abychom používali řešení, která nejlépe fungují pro všechny Slovany jako celek, používáme charakteristiky, které jsou typické pouze pro podmnožinu slovanských jazyků. Výsledek lze popsat jako „dialekty“, některé více ovlivněné východní slovanštinou, některé více ovlivněné jihoslovanštinou atd.

Ochucování ve výslovnosti​

Flavorizacija v izgovoru

Základem pro manipulaci s interslovanštinou je etymologická abeceda, sada volitelných písmen, která ve skutečnosti nemají vlastní výslovnost, ale místo toho představují fonémy, jejichž výslovnost se v jednotlivých jazycích liší. V mezislovanštině mohou být použity k předávání dalších etymologických informací, ale mohou být také použity k jinému účelu: jejich napsáním a/nebo jejich vyslovováním jiným (nestandardním) způsobem lze upravit text tak, aby byl lépe srozumitelný. mluvčími určité skupiny jazyků.

Výslovnost y se od i liší pouze v ruštině, běloruštině, polštině a srbštině; v jihoslovanských jazycích, v ukrajinštině a v mluvené češtině a slovenštině splynula s i. Pokud tedy oslovujete pouze jihoslovanské publikum, je naprosto doporučeno nahradit všechna y i.

Samohláska ě se sloučila s e do je (v ruštině a polštině) nebo e (ve slovinštině, srbštině a makedonštině), ale ve zbývajících jazycích se různě vyvinula v i, ije, je, ja nebo a (zatímco e vždy zůstává tvrdým e). Výsledkem je, že postava ě má vynikající kompromisní vlastnosti: Srb může číst rěč jako své vlastní reč, Chorvat jako své vlastní riječ, Ukrajinec jako své vlastní rič. Pro Rusy a Poláky je rozdíl irelevantní.

Normálně se (historicky nosová) samohláska ę píše a vyslovuje jako e, ale to je rys typický pro jihoslovanštinu. Severoslovanštější chuti lze dosáhnout nahrazením ja (po měkké souhlásce a).

Samohláska ų odpovídá u ve většině slovanských jazyků, kromě polštiny (ą/ę), slovinštiny (o), makedonštiny (a) a bulharštiny (ъ).

Písmeno å neexistuje v žádném slovanském jazyce jako samostatný foném. Mezislovanština používá v této pozici a, stejně jako staroslověnština, jihoslovanština, čeština, slovenština a mnoho slov v ruštině. Chcete-li dát textu více severoslovanský nádech, můžete místo něj použít o.

Písmeno ȯ představuje silné tvrdé jer (ъ). Východoslovanština, slovenština, hornolužická srbština a makedonština zde mají o, slovinština a zbývající západoslovanské jazyky e, srbochorvatština a a bulharština ъ (ă). Interslavic má v této pozici o, ale pro více západoslovanskou chuť můžete použít e.

Písmeno ė představuje silné měkké jer (ь). Ve všech slovanských jazycích se vyvinul do e, kromě srbochorvatštiny, která má a.

Když r nebo ŕ předchází souhláska a nenásleduje samohláska, tvoří samostatnou slabiku, vyslovovanou méně jako ǝr a ʲǝr. V češtině, slovenštině, slovinštině, srbochorvatštině a makedonštině splynuly ve slabičné r. Pro více severo/východoslovanskou chuť můžete napsat or pro slabičné r a er pro slabičné ŕ.

Souhláska g se v ukrajinštině, běloruštině, češtině, slovenštině a hornolužické srbštině vyslovuje spíše jako aspirovaná h.

Zatímco standardní mezislovanština má dvě změkčené souhlásky (lj a nj), etymologická abeceda jich má sedm: ĺ ń ŕ t́ d́ ś ź (všimněte si, že lj a nj jsou totožné s ĺ a ń). Zbývajících pět z velké části chybí v jihoslovanštině, ś ź také v češtině a slovenštině a ŕ ve slovenštině a běloruštině. Chcete-li dodat textu více severoslovanský vzhled a dojem, zaslouží si doporučení zahrnout je všechny. V tom případě by bylo samozřejmě logické, kdyby se všechny změkčené souhlásky označovaly stejně: měkkým znakem ь v azbuce, akutem nebo karonem (háčkem) v latinském pravopisu. Místo použití ľ nebo ĺ (oba se vyskytují pouze ve slovenštině) je také možné použít l pro měkké ʎ a ł pro tvrdé l. Tato metoda se používá v polštině, srbštině a některých formách běloruštiny Łacinka a ukrajinštiny Latynka.

Písmena ć a đ se obvykle vykreslují jako č a dž, ale ve více jihoslovanském ochucení mohou být zachována (psána ћ a ђ v azbuce). Nikdy však nepoužívejte ћ a ђ pro ть a дь, protože se jedná o samostatné etymologické entity!

Konečně, sekvence šč (cyrilice: шч) může být ochucena št v jihoslovanštině. V azbuce může být také napsáno щ.

Sever a Jih​

Opět platí, že počet možných kombinací mezi jazyky je téměř nekonečný a popisovat všechny možné ochucené formy interslovanštiny by zašlo příliš daleko. Nejzřetelnější rozdíly mezi slovanskými jazyky lze pokrýt dvěma různými modely ochucení (kromě „standardní“ mezislovanštiny): severněji orientovaným (se zaměřením na ruštinu, běloruštinu, polštinu a srbštinu, se sekundárním zaměřením na češtinu, slovenštinu). a ukrajinský) a jižněji orientovaný (soustředěný kolem jihoslovanštiny, rovněž se sekundárním zaměřením na češtinu, slovenštinu a ukrajinštinu). Na základě předchozího odstavce by mohly vypadat následovně (žlutá pole jsou ta, kde se ochucená forma liší od standardní formy):

y ě ę ų å ė ȯ syll. r ŕ lj/ĺ nj/ń ŕ t́ d́ ś ź ć đ šč
Northern y e ja u o e o or er ľ ń/ň ŕ/ř ť ď ś ź č dž šč
Southern i ě e u a e ă r lj nj r t d s z ć đ št

Navíc v infinitivech severního ochucování končí na -ť místo -ti, nominativ/akuzativ singuláru adjektiv by měl být -e místo -o (dobre detja místo jižního dobro děte). Severní ochucení upřednostňuje vztažné zájmeno ktory, zatímco jižní ochucení upřednostňuje koj. Stejně tak v případě předpony vy-/iz- je první orientován na sever, druhý na jih. V jižním ochucení by měla být předložka dlja „pro“ nahrazena za.

Ochucení v pravopisu​

Flavorizacija v pravopisanju

Interslovanština může být také zpřístupněna určitým skupinám manipulací se způsobem, jakým je napsána. Standardní latinská abeceda je většinou založena na slovinské abecedě s přidáním y (ze západoslovanštiny) a ě (z češtiny a lužickosrbského jazyka). Tato abeceda se však podstatně liší od polské abecedy a polští mluvčí nemusí okamžitě rozumět písmenům jako ě nebo š. Aby to pro ně bylo jednodušší, lze například nahradit v, č, š, ž a ě za w, cz, sz, ż a ie. Polákům by také pomohlo přijetí ę a ų z etymologické abecedy, reprezentované jako ię a ą. Podobné úpravy lze provést i pro mluvčí jiných jazyků:

e ě ę ų č š ž g h v l lj nj
Polish-based ie ię ą cz sz ż g ch w ł l ń/ni
Czech/Slovak-based e ě ia u č š ž h ch v l ľ ň
Croatian-based e je e u č š ž g h v l lj nj

Standardní cyrilice je založena na srbské/makedonské cyrilici s přidáním ы (z ruštiny a běloruštiny) a є (z ukrajinštiny). Problémem je, že východní Slované ne vždy správně rozumějí azbuce ј, kterou mají tendenci vyslovovat jako dž jako v angličtině, zatímco mnoho Jihoslovanů nezná písmeno ы. V situacích, kdy je text prezentován jak v latince, tak v azbuce, může být dobré použít ochucený pravopis, který je specificky zaměřen na východní Slovany, protože Srbové a Makedonci znají latinku lépe.

ы є ј ја ју јо је ји љ њ
Serbian/Macedonian-based и е ј ја ју јо је ји љ њ
Bulgarian-based и е й я ю йо/ьо йе/ье и ль нь
East Slavic ы е й я ю йо/ьо (й)е/ье и/ьи ль нь

Příklady​

Priměry

Etymological alphabet​

Međuslovjańsky jest orųďje dlja komunikacije s Slovjanami. Učeńje ne jest tęžko i ne trȯvaje dȯlgo. Znajųći taky język, člověk imaje možnosť, da by izražal sę vȯ vśakoj slovjańskoj dŕžavě i råzuměl skoro vśe, čto ljudi k njemu govoręt i pišųt. S pomoćjų flavorizacije možno jest približati svoje teksty ješče bolje k regionaľnym ili městnym variantam, da by one iměli vęće vȯzhodnyh, sěvernyh, zapadnyh ili južnyh čŕt.

Northern variant, East Slavic orthography​

Меджусловяньски ест орудье для комуникацие с Словянами. Ученье не ест тяжко и не тровае долго. Знаючи такы язык, чловек имае можность, да бы изражал ся во всякой словяньской державе и розумел скоро все, что люди к ньему говорят и пишут. С помочю флаворизацие можно ест приближать свое тексты еще болье к региональным или местным вариантам, да бы оне имели вяче возходных, северных, западных или южных черт.